Jak Laponci lovili medvěda

Vtip se někdy hodí a jindy zase přijde nevhod, rozum je však potřeba pořád.

Jedenkrát se stalo, že Laponci zjistili velkou Škodu: nějaký medvěd jim zardousil losí krávu. Bylo zle. Kdyby si medvěd na maso zvykl, chodil by jim ničit stádo víc a víc. Lidé se sešli a radili se, jak medvěda ulovit; laponští muži nebývali moc velcí a nechtěli se do zápasu s medvědem příliš pouštět. Dohadovali se všelijak a radili, na nic však nepřišli.

Až dostal slovo jeden starý zkušený lovec, který mnoho zažil a všelicos viděl. Ten řekl: »Jakýpak zápas s tak velkým medvědem. Musíme to udělat jinak. Koupíme soudek pálenky a postavíme ho u zbytků masa. Jak medvěd ucítí pálenku, tak ho za chviličku máme.«

Koupili tedy pálenku a donesli ji v soudku k padlé krávě. Bylo to zrovna v čase, kdy medvěd chodíval hodovat. Za chviličku ho už viděli přicházet. Pojedl trochu masa a najednou mu zanesl vítr do nozder vůni pálenky. Tu mají medvědi tuze rádi. Však si tenhle hned také lízl, zamlaskal a pak zdvihl celý soudek a pil, či spíše naléval si tekutinu do tlamy. Pak soudek zahodil, když v něm nic nebylo, a chtěl odejít. Sotva však mohl udělat krok. Motal se a padal a zanedlouho zůstal ležet na zemi a chrápal.

Neviděl, neslyšel, nic o světě nevěděl. Potom už nebylo příliš těžké vypořádat se s ním. Lidé přišli a ubili ho. Co se vlastně stalo s jeho masem a kožešinou, to už se asi nikdo nedozví.