Pasáček

Byl jednou jeden pasáček a ten věděl, jak odpovědět na každou otázku. Lidé si o něm povídali, obdivovali se mu, a tak se o pasáčkovi dověděl i král té země.

"Toho pasáčka bych rád poznal," podvádí, "běžte a přiveďte mi ho. To snad ani nemůže být, aby pasáček všechno věděl."

Sluhvé pasáčka přivedli a král mu řekl:

"Hodně jsem o tobě slyšel. Jeslti mi odpovíš na tři otázky, které ti dám, přijmu tě do královského zámku jako vlastního a budeš se mít dobře."

Pasáček odpověděl: "Jen mi, pane králi, ty otázky dejte,"

A král začal: "Dávej pozor. Tohle je první: Kolik kapek vody je v moři?"

Pasáček se ani moc nerozmýšlel a odpoěděl: "Pane králi, rozkažte ucpat všechny řeky na zemi, aby kapek v moři nepřibývalo, a já pak spočítám, kolik ji v moři je.

Král na to nic neřekl a dal mu druhou otázku:

"Kolik hvězd je na nebi?"

Pasáček odpověděl: "Dejte mi veliký kus papíru."

Když pasáčkovi přinesli, nadělal na něj brkem tolik malých teček, že je bylo sotva vidět, byly k nespočtení a oči nad nimi přecházely. Pasáček řekl:

"Na nebi je tolik hvězd, kolik teček je tady na papíře. Jen je spočtěte."

Ale tohle nikdo nedovedl. Král povídá:

"Dávej pozor, teď přijde třetí otázka: Kolik vteřin má věčnost?"

"Na konci světa stojí diamantová hora, je hodinu cesty vysoká, hodinu  široká a hodinu hluboká. K ní přilétá každých sto let ptáček a brousí si na ní zobáček. Až bude celá horaobroušená, uplyne první vteřina věčnosti."

Krá řekl:

"Rozluštil jsi otázky jako mudrc. Zůstávej u mě na královském zámku , budu se o tebe starat jako o vlastního."

A pasáček u krále zůstal.