Chlapec a čert

Byl jednou jeden chlapec a šel po cestě a louskal oříšky. Přišel při tom na jeden, který byl provrtán červem. A právě v té chvíli potkal čerta.

Zeptal se ho: "Je to pravda, co se říká, že čert se může udělat tak malinký, jak chce, a že může prolézt i dírkou po špendlíku ?"

"Je!" odpověděl čert.

"Ach, ukaž mi to, rád bych to viděl! Vlez tadyhle do toho oříšku!" řekl chlapec.

A čert mu vyhověl.

A když tam tou dírkou vlezl, ucpal ji chlapec třísečkou.

"Teď tě tam mám!" řekl a vstrčil ořech do kapsy.

Když kousek ušel, přišel ke kovárně. Vstoupil tam a prosil kováře, nebyl-li by tak hodný a nerozbil mu ten ořech.

"Nic snazšího!" řekl kovář a vzal své nejmenší kladivo, položil ořech na kovadlinu a uhodil. Ale ořech nechtěl povolit! Kovář tedy vzal trochu větší kladivo, ale ani to nebylo dost pádné. Vzal tedy ještě větší, ale ani tím oříšek nerozbil. Kováře to pohněvalo a vzal na něj veliký perlík.

"Však já tě přeci jen rozbiju," řekl a uhodil do něho vší silou.

Oříšek byl tentokrát na maděru, ale utrhla se při tom na polovina střechy a chalupa se s rachocením roztřásla, jako by se chtěla sesypat.

"To aby v tom sám čert byl!" zvolal kovář.

"Však také byl!" řekl chlapec.