Doktor Vševěd

Byl jednou jeden sedlák a ten se jmenoval Rak. Jednoho dne zapřáhl dva voly do fůry se dřevem a vydal se do města, kde palivo prodal za dva zlaté jednomu doktorovi. Když mu tento vyplácel peníze, seděl zrovna u prostřeného stolu. Sedlákovi lezly nad těmi vybranými pokrmy a vínem oči z důlků a tu mu přišlo na mysl, že být doktorem by vůbec nemuselo být špatné. Ještě chvíli tam okouněl, sbíhaly se mu sliny, a tak se pochlapil a zeptal se, zda by se také nemohl stát doktorem. „Jistě,“ odvětil lékař. „A co proto musím udělat?“ zeptal se sedláček. „Nejprve si kup slabikář, ve kterém budou kromě písmen i obrázky, hleď, aby tam byl také obrázek kohouta; za druhé prodej vůz a voly a opatři si doktorský šat a nástroje, co k tomu stavu patří; nu a za třetí si nechej namalovat štít, na kterém bude napsáno „Doktor Vševěd“ a ten přibij nad dveře chalupy.“

Pantáta Rak nelenil a udělal do puntíku všechno, co mu řekli. Když z něj teď byl učenec, stalo se, že se jednomu bohatému a mocnému pánovi ztratily peníze. Tu mu řekli o doktoru Vševědovi, který žije v té a té vesnici a určitě ví i to, kam přišly ztracené peníze. Pán nechal ihned zapřáhnout kočár a jelo se k Vševědovi.

Tam se pán zeptal pantáty Raka, zda je opravdu doktor Vševěd. „Ano, to jsem!“ Tak to musel ihned nasednout a jet s pánem hledat ukradené peníze. Ale pantáta Rak nedal jinak, jeho žena Gréta musí s nimi. Pán s tím souhlasil, tak nasedli do kočáru a jeli na zámek. Když tam přijeli, bylo na stole prostřeno, neboť doktor se musel před prací poslinit. „Dobrá.“ souhlasil pantáta, ale jeho žena Gréta prý musí jísti s nimi.

Když přinesl první sluha mísu výtečného jídla, strčil pantáta Rak do ženy a řekl: „Gréto, koukej, to je první.“ a myslil tím první chod. Avšak ten sluha se strašlivě polekal, protože si myslel, že tím prvním doktor myslí jeho, a protože to byla pravda, opravdu měl v krádeži prsty, vyběhl ven a řekl svému kamarádovi: „Ten doktor ví vše, bude s námi zle, on řekl, že já jsem ten první.“

Tomu druhému se dovnitř nechtělo, ale musel. Když vešel s mísou dovnitř, strčil pantáta Rak do ženy a řekl: „Gréto, to je druhý.“ Na sluhu padla takový hrůza, že byl rád, když mohl vycouvat ven.

Třetímu sluhovi se nevedlo lépe, neboť pantáta Rak strčil do ženy a řekl: „To je třetí!“ A když přišel čtvrtý sluha s přikrytou mísou, pán pokynul doktorovi, aby předvedl svoje umění a řekl mu, co je uvnitř. Pantáta Rak si mísu bezradně prohlížel a nevěděl, jak by si pomohl, a tak si jen povzdychnul: „Ty ubohý Raku!“ Když to pán uslyšel, zvolal: „Vida, on to ví, tak to taky ví, kde jsou peníze!“ V té míse byli opravdu raci!

Sluha zbledlý jako smrt dával pantátu Rakovi znamení, zda by za ním vyšel ven. Když byli venku, sluhové se přiznali, že ty peníze ukradli, ale rádi je vrátí a jemu k tomu dají pěknou sumičku, jen když je neprozradí, protože to by přišli o hlavu. A také mu prozradili, kde jsou peníze ukryté.

S tím doktor souhlasil, šel dovnitř, sedl si ke stolu a řekl: „Pane, teď se podívám do své knihy a hned uvidím, kde jsou vaše peníze.“ Pátý sluha si ale mezitím vlezl do pece, aby si poslechnul, co ještě doktor ví. Ten seděl, listoval knihou a hledal obrázek kohouta. A protože ho nemohl nalézt, zamumlal si pro sebe: „Kdepak jsi zalezlý, pojď hezky na světlo!“ Ten v peci věřil, že pantáta Rak mluví o něm, vyskočil z pece a volal: „Ten doktor ví vše!“ Pantáta Rak pánovi ukázal, kde jsou jeho peníze, ale sluhy neprozradil.

Inu, za tohle doktorování dostal od obou stran za odměnu pěknou sumičku a stal se zámožným a slavným mužem.