Hopsálek - 4.díl - Dobrodružství během túry

Ráno se zvířátka budila postupně. Přece jen neležela ve svých postelích, tudíž nehrozilo vyspávání až do oběda. Maminky si pomáhaly při chystání jídla pro všechny, Elenka například vařila čaj a chystala hrníčky, maminka Jůlinka chystala příbory a ostatní pořádnou snídani a dobrůtky na posilněnou.

Během chvilky přiběhla mláďátka, protože jim do čumáčků zavoněly všechny ty vůně z královské snídaně. Všichni zasedli ke stolu a pustili se do jídla spolu s maminkami, když si zajíček Tonda uvědomil: „A kde jsou tatínci?“ Maminky se na sebe potutelně usmály a maminka Nelinka jezevce Edíka odpověděla: „Neboj se, už posnídali a šli něco zařídit. Tak dobrou chuť.“ Mláďátka se po sobě podívala a pustila se do jídla, protože je čekal další den výletu a každé chtělo sníst ty nejlepší kousky snídaně.

Akorát se sklízelo ze stolu, když Toník koukl z okna a vykřikl: „Táta! A strýcové! Už jsou tu!“ A vyrazil honem ze dveří. Jeho kamarádi a kamarádky vyběhli za tatínky, jako by je neviděli aspoň měsíc, a už všichni křičeli jeden přes druhého: „Kde jste byli, proč jdete z lesa, co jste tam dělali?“ Tatínci se smáli, když viděli zvědavost a nadšení svých dětí. Prokůpkův tatínek Pavel si vzal slovo a řekl: „Sraz za pět minut za chalupou i s maminkami, vše vám řekneme.“

Kdyby řekl za půl minuty, děti by to stihly. Honem se vydaly za chalupu. Hopsálek tam v klidu došel, věděl, že má čas. Sedl vedle brášky a začal se dohadovat s ostatními, co se asi dozví.

„Tak, milé děti,“ začal tatínek Pavel, „dnes nemáme v plánu výlet, ale nachystali jsme si pro vás ‚bojovku‘. To znamená, že se vydáte po dvou, nebo starší děti mohou jít samy, do lesa, kde na vás budou čekat úkoly. Když je vyluštíte, budete znát správnou cestu k nalezení dalšího stanoviště, kde na vás bude čekat opět další úkol či nějaká odměna. Bojovka bude sice v lese, ale úkoly vás nesvedou daleko, tudíž byste se měli vrátit brzy zpátky. Čekají vás tam i slepé uličky. To znamená, když vyluštíte hádanku špatně a při své cestě narazíte na více barevných provázků u sebe, musíte se vrátit zpátky k úkolu a vydáte se jinou trasou. Půjdete postupně, po chvilce vždy pustíme dalšího. Samozřejmě s sebou budete mít v batůžku papír, tužku, pití a svačinku. Nějaké otázky?“

„Proč jdou starší sami? Já chci jít taky sám,“ řekl Hopsálek. „Nejde to, protože ti, co nechodí do školy, či chodí teprve krátce, neumí číst, a proto musí mít doprovod. Vymysleli jsme to tedy tak, že půjdete s kamarádem či kamarádkou. Pokud ovšem chcete jít s tatínkem nebo maminkou, můžete.“ Mláďátka mlčela. Věděla, že pokud půjdou s kamarády, bude to větší zábava a nebudou před ostatními zvířátky za „bábovky“. „A můžeme si vybrat sami, s kým

půjdeme?“ zeptal se Ušáček. „Samozřejmě, domluvte se spolu. Já jen zkontroluju, že jste si vybrali nějakého kamaráda, který už má za sebou začátek školní docházky.“

Za chvíli se děti i rodiče sešli u startu. Jako první vyrazili Ušáček s Hopsálkem, pak se chystal vyrazit jezevec Edík – ten mohl jít sám. A pak už se domluvila Sašenka s Prokůpkem a postupně se nachystala ještě další zvířátka. Ušáčkův tatínek zopakoval instrukce a pustil první dvojici. Ušáček s Hopsálkem vyrazili po trati a za chvilku došli k truhličce, kde je čekal první úkol, který zněl: „Jsem listnatý strom a barva mé kůry je stejná jako sníh. Pokud jsem dub, vydejte se po modré stezce, pokud bříza po červené a pokud smrk, tak po zelené.“ Věděli byste děti, kudy vedla správná cesta? Na tuto lehkou hádanku věděli odpověď oba bráškové, vydali se tedy po červené trase, která vedla k bříze. Zrovna když vycházeli, slyšeli, že v dálce za nimi už funí jezevec Edík, který už také hledal truhličku. Zajíci trochu zrychlili, jak jim to jen Hopsálkova chůze dovolila, aby nenapověděli Edíkovi, kudy jít. Za chvilku došli k další truhličce, kde byl vzkaz napsaný v morseovce – pomocí teček a čárek. V tu chvíli byl Hopsálek rád, že má s sebou brášku. Ten vyluštil hádanku a už šli dál.

Za chvilku dorazil k druhé truhličce i jezevec Edík. Též uměl číst pomocí teček a čárek. Bohužel neuhádl hádanku, vydal se tedy po bílé trase místo po hnědé. Když po chvilce chůze narazil na dvě mašličky, věděl, že šel špatně. Chtěl se tedy vrátit, když tu zahlédl broučka tesaříka, který se v přírodě vyskytuje velmi vzácně. Zapomněl, že se má vrátit, koukal se na brouka, který lozil sem a tam a očividně si hledal něco k jídlu. Edík si honem udělal jeho nákres a pár poznámek. A protože v noci špatně spal, řekl si, že si na chvilku odpočine a pak mláďátka dožene. Ani ne za minutku se vystrašený tesařík honem schovával pod zem, protože uslyšel Edíkovo chrápání, které znělo jako řezání pily.

Mezitím ostatní zvířátka plnila úkoly. Prokůpkovi se líbil 3. úkol, ve kterém k sobě měli přiřadit zvířátka a jejich obydlí. U 4. úkolu Tonda trochu spletl počítání kroků a místo na západ chtěl jít na východ, naštěstí ho Slávek opravil, tudíž nešli špatnou trasou. Tou ovšem šla Růženka, musela se vracet, a proto se stalo, že ji zajíčci Tonda se Slávkem doběhli. Společně se pak vydali k pátému úkolu, kde měli uhádnout hádanky* a pak hurá do cíle.

Tam už si sdělovali zážitky, jak se jim dařilo i kde se spletli, když se najednou Hopsálek zeptal tatínka: „Neměl by tu být i Edík, který šel za námi?“

„Děti, potkaly jste někde cestou Edíka?“ zeptal se nahlas tatínek, aby ho všichni slyšeli. Mláďátka se na sebe dívala a kroutila hlavou, že ne. „No, raději se po něm půjdeme podívat, co se stalo, že ještě nepřišel. Vy děti zůstanete tady s maminkami a můžete jim povyprávět, jak se vám líbila dnešní bojovka.“ Tatínci se zatím dohodli, že půjdou Edíka hledat. Zkontrolují všechny cestičky a vydali by se ho hledat hlouběji do lesa, kdyby ho nenašli.

Naštěstí ho dlouho nehledali, neboť díky Ušáčkovi věděli, že Edík mířil k druhému úkolu. Když se tedy rozdělili, aby šli po všech trasách, už po chvilce uslyšel tatínek Edíka povědomé chrápání. A když přišel ke stromu, našel ho tam, jak s úsměvem na tváři spí a v ruce drží náčrt tesaříka. Honem poslal tatínka Pavla, který s ním šel, ať jde ostatním říct, že je Edík v pořádku a jen ho přemohl spánek.

„Edíku, vstávej!“ budil synka tatínek. Edík pomalu otevřel očka a přemýšlel, jakto že vidí nad sebou tatínka, když teď přece pozoroval broučky… Pak mu došlo, že usnul. A při bojovce! „Tati, já jsem viděl vzácného broučka a byl jsem tak unavený, že jsem usnul.“

„V pořádku, Edíku, hlavně že ses neztratil, tak pojďme honem za zbytkem našeho výletu, ať si můžete povyprávět zážitky“.

Když se všichni sešli u chatky, vyprávěl jim Edík, co se mu stalo. Též poznamenal, že měl jít přece jen s někým ve dvojici. Bylo by to zábavnější a určitě by neusnul. Ale opět mají do budoucna další historku. A s tím souhlasila všechna zvířátka.

* Jak byste si, děti, poradily s 5. úkolem vy? Poznáte podle hádanek zvířata, která obývají les?

1. Žije v horách, skrytý v lese a každý se před ním třese. Bručením a drápy, vyděsí i chlapy. (medvěd)

2. Zatroubil pán v lese, strom na čele nese. (jelen)

3. Kdo to hází, hříbky v mlází, z výšky šišky na hlavu? Uličnice, nezbednice, aby měla zábavu. (veverka)