Hopsálek - 6.díl - Hopsálek v lázních

Za několik dní přistáli Ron a Ton s létajícím kobercem u Ušáčkova a Hopsálkova doupěte. Maminka Elenka je přivítala a zároveň byla překvapená, že přiletěli na návštěvu tak brzy. Ton řekl mamince: „Sbal Hopsálkovi do lázní věci na pár týdnů, zítra odlétáme, tebe a Hopsálka vezmeme s sebou.“

Maminka byla překvapena, že je vše tak nahonem, proto rychle sbalila potřebné věci a Ušáčka poslala pro tatínka. Přichystala večeři plnou dobrot, které mají oba zaječí kluci rádi. Hopsálek s Ušáčkem se nadlábli, až se ani na nožky nemohli postavit. Dohadovali se, zda budou spát už u stolu, nebo se zkusí odvalit do svých postýlek. Tatínek se jejich handrkování od srdce smál. Když odpočívali po jídle, poslouchali rodiče a strýčky, jak si povídají. Ron a Ton mluvili o lázních, ve kterých bude Hopsálek sám. Bylo to zajímavé.

„A budu moci Hopsálkovi zavolat nebo aspoň napsat dopis?“ chtěla vědět maminka. „I na to jsem se ptal,“ odpověděl Ton, „není problém večer zatelefonovat. Případně Hopsálek nadiktuje dopis zdravotní sestřičce, která mu ho napíše a odešle ti ho, Elenko. Sestřičky jsou tam hodné, Hopsálkovi přečtou dopis od tebe. To víš, léčí se tam i mláďátka, která ještě nechodí ani do školy, neumí tedy číst a psát.“ Když to maminka slyšela, hned byla klidnější. Tatínkovi se taky ulevilo, ale nedával to tolik najevo a dále poslouchal, co se vše ještě dozví. Hopsálek si zatím donesl Hajánka – plyšáčka na spaní, aby mu ho maminka nezapomněla sbalit s sebou. Věděl, že maminka bude chystat další věci, až půjdou s bráškou na kutě. Dnes se neponocovalo, vždyť Hopsálek s maminkou a strýci odlétali brzo ráno.

„Vstávejte, moji zajíčci, Ušáčku, Hopsálku, už je ráno.“ Maminka seděla mezi postelemi a hladila své synky po tvářích. „Hopsálku, dnes žádné loudání s jídlem, za chvilku vyrážíme, strýčkové se šli ještě projít.“ Po snídani si tatínek, maminka, Ušáček a Hopsálek dali pusu na tvář,rozloučili se a pak maminka s Hopsálkem nastoupila na koberec k Ronovi a Tonovi. Létající koberec se opatrně vznesl a zamířil k lázním. Tatínek se vydal do práce a Ušáček do školy. Dnes ale nešel zvesela, byl smutný a všem kamarádům i paní učitelce hned na začátku vyučování řekl, že jeho bráška odletěl nadlouho do lázní. Ušáčkovi kamarádi si uvědomili, že i oni by byli smutní, kdyby jim sestřička nebo bratříček nadlouho odjeli pryč.

Zatím se pojďme, děti, podívat, jak se cestovalo našim výletníkům. Hopsálek si let užíval, maminka už méně, ale nedala na sobě znát, že se jí bude po Hopsálkovi stýskat. Strýčkové

Ron a Ton ukazovali Hopsálkovi cestou krásy okolní přírody, seznamovali ho se stromy, ptáky a podobně.

Malý zajíček se ani nenadál a už přistávali na místě. „Hopsálku, jsme tady,“ povídal Ton. „A jelikož maminku odvezeme až večer, nemusíte nikam spěchat.“

Pan doktor prohlédl Hopsálka a zdravotní sestřička si přišla pro nového malého pacienta, aby mu ukázala, kde bude spát. Maminka šla s nimi a pokojíček se jí moc líbil.

„Hopsálku, vybal si, za chvilku půjdeš do léčivé koupele,“ řekla sestřička. Maminka se zatím s Hopsálkem rozloučila a šla se podívat, jak to v lázních vypadá.

Hopsálkovi bylo smutno, ukápla mu i slzička, i když věděl, že se odpoledne s maminkou ještě uvidí. Po koupání v léčivé vodě, která pomáhá nemocným svalům, šel i se zdravotní sestřičkou na oběd. „Později už, Hopsálku, budeš chodit všude sám, vím, že to zvládneš. A kdybys chtěl poradit, vždy se někoho zeptáš. Tady je jídelna. Seznam se s kamarády, pojez rychle, ať na tebe nečekáme, protože z jídelny odcházíme všichni najednou.

Když vešli do jídelny, byl Hopsálek překvapen, kolik mláďátek tam bylo. Např. orle, které jedlo jen pomocí jednoho křídla, protože to druhé mu nešlo pořádně zvednout, nebo srnka bez přední packy. Posadil se vedle malé zaječice, která neseděla na židličce, ale na vozíčku. Hopsálek si uvědomil, že není sám, kdo je nemocný. Ale podle hluku v jídelně se tím nikdo netrápil. Protože i přes zdravotní hendikepy (= zdravotní omezení) to byla mláďátka, která si chtěla povídat a hrát, o čemž se za chvíli přesvědčil.

„Ahoj, jsem Katka,“ představila se mu zaječice na vozíčku, když se Hopsálek posadil vedle ní. „Jak se jmenuješ? Doufám, že máš rád špagety, za chvilku jsou na oběd. Ty jsi v lázních poprvé? S čím tu jsi? Máš sourozence? Víš o tom, že dneska odpoledne nejdeme ven, ale půjdeme na představení? Jakou máš rád barvu?“ Hopsálkovi šla z tolika otázek hlava kolem. Usmál se na Katku a začal jí na vše odpovídat. Seděli u stolu společně ještě se štěňátkem Pepíkem a koťátkem Eliškou. Postupně si všichni začali povídat, u toho se ještě zasmáli, když Pepíkovi spadlo pár špaget na stůl, a Hopsálek se už tolik nebál, že tu bude sám.

Odpoledne po cvičení za ním ještě na chvilku přišla maminka, Hopsálek jí řekl, že si tu už našel kamarády a že koupel byla super, jen to cvičení mu přišlo chvilkami těžké. Některé cviky ani z domova neznal. Maminka Elenka to vše poslouchala a byla ráda, že se Hopsálkovi v lázních zalíbilo.

Hopsálek řekl mamince i o odpoledním představení. Za chvilku si tam šli všichni sednout, aby o nic nepřišli. Hopsálek si sedl mezi maminku a zaječici Katku, se kterou se setkal u oběda.

„Vážení pacienti, vítám vás tu na odpoledním programu,“ začal po chvilce mluvit medvěd, který se staral o zábavu v lázních. „Mám tu čest přivítat vzácné hosty, kteří zcestovali téměř celý svět. A teď by vám chtěli o svých příhodách vyprávět. Přivítejte Rona a Tona – zajíce s létajícím kobercem!“ To bylo pro zvířátka překvapení, všichni výskali, radovali se, protože je mohli spatřit na vlastní oči, a ne jen v televizi. „Jé, proto strýčkové neodletěli,“ vykřikl Hopsálek. Katka byla překvapená, že je její nový kamarád zná, ale už se soustředila na pódium, kde Ron a Ton vyprávěli své zážitky. To bylo smíchu a různých překvapení o světě. Všem pacientům se odpoledne líbilo a velmi rychle uteklo.

Hopsálek se po představení rozloučil s maminkou, protože už Ron a Ton odlétali domů. „Mám tě rád, pozdravuj tatínka, Ušáčka a všechny v lese,“ začal plakat Hopsálek. Maminka ho objala, řekla mu, že pozdravy vyřídí a má ho taky ráda. Pak se vydala domů. Hopsálek šel za kamarády, kde si povídali o tom, jaké příběhy Rona a Tona se jim líbily, kam pocestují oni, až budou dospělí, kam by naopak nechtěli jet a probírali další vlastní nápady.

Když Hopsálek usínal, nechal na polštář skanout pár slziček smutku, ale už se těšil, co všechno v lázních zažije.