Jak hlupáček vysvobodil princeznu

Byl jeden chudák a ten měl jednu jedinou krávu. Posílal s ní na pastvu své syny, ale jenom ty dva starší, nejmladšího raději neposílal. Nejmladšímu se to nelíbilo. Povídá otci:

»Táto, pošlete mě také někdy pást krávu.«

»Co tě vede, Hlupáčku,« bránil se otec, měl strach, že by Hlupáček krávu dobře nenapásl nebo že se mu zatoulá.

»Jen mě pusťte,« povídal Hlupáček, »uvidíte, že také do­vedu, co umějí bratři.«

Otec Hlupáčkovi dlouho jeho nápad vymlouval, ale po­tom řekl:

»Když tolik prosíš, jdi si krávu pást.«

Ráno dostal Hlupáček krajíc chleba, vzal krávu za provaz a vedl ji za vesnici. Tráva za vsí byla uschlá a rostlo tu bodláčí a kopřivy.

»Chudinko,« řekl krávě Hlupáček, »tady by ses mi nena­pásla. Počkej, najdu ti něco lepšího.«

Táhl krávu na provaze dál a dál, chvíli táhl Hlupáček krávu, chvíli kráva Hlupáčka. Tak ušli pěkný kus cesty, až přišli k veliké řece. Kráva vlezla předníma nohama do řeky a Hlupáček si myslil: Aha, chce se napít, a povolil jí provaz. Kráva vlezla do řeky i zadníma nohama a táhla Hlupáčka za sebou rovnou doprostřed řeky. Hlupáček nepouštěl pro­vaz. Když mu byla voda po krk, popadl krávu za ocas a povídá si: Ať se stane co se stane, od krávy se nehnu.

Pluli řekou a přepluli na druhý břeh. Jak byli na suché zemi, táhla kráva Hlupáčka ještě dál a dál, až přišli ke skvostnému zámku. Brána do zámku byla otevřená a v zámku byly samé chlévy. Nebyly to chlévy, jaké měli na vsi, Hlupáček si mohl oči vykoukat. Žlaby ze zlata, jesle ze stříbra a v nich nejkrásnější a nejskvostnější seno a bylo ho tam, že by postačilo pro celé stádo. Kráva se hned k jedněm jeslím postavila a pustila se do sena. Když se nasytila, položila se a přežvykovala. Potom zase vstala a nažrala se ještě jednou a odvedla Hlupáčka zase ze zámku. V řece uchopil Hlupáček krávu za ocas a přepluli k druhému břehu. Když přišli domů, běžel se otec i bratři na krávu podívat.

»Takhle napasenou krávu jsem ještě neviděl,« řekl otec. »Hlupáček umí krávu pást lépe než vy. Jen ať ji zítra vyžene na pastvu zase on.«

Bratři měli zlost, že otec chválí Hlupáčka, ale co se dalo dělat. Druhého dne šlo všechno jako poprvé. Když přišli za ves, kráva Hlupáčka odtáhla k řece, Hlupáček chytil krávu za ocas a řeku přepluli. Došli do zámku, kráva se tam pěkně napásla voňavého sena, lehla si a přežvykovala. Jak tu ležela, přiběhl malý černý psíček a dal se do hrozného štěkotu. Hlupáček si myslil, že psíček chce krávu kousnout, proto se rozehnal bičem a chtěl udeřit. Psíček uskočil a řekl lidským hlasem:

»Nebij mě, zle bys pochodil. Přijď zítra zase a udělej, co ti poradím. «

»A copak?« zeptal se Hlupáček.

Psíček odpověděl:

»Přines zítra s sebou sekyru a usekni mi hlavu.«

Hlupáček slíbil, a když se kráva nasytila, šli zase domů. Doma pověděl otci a bratřím, že zítra půjde na pastvu zase. Bratři se mračili, ale otec řekl:

»Však vy tak dobře pást neumíte. Jen ho nechte, ať jde.«

Hlupáček si musil sekyru půjčit u souseda, doma takový poklad neměli. Když bratři viděli Hlupáčka se sekyrou, smáli se, jen aby si něco neudělal a jestli prý ví, za který konec sekyru držet. Hlupáček se o bratry nestaral a ráno se vydal na pastvu se sekyrou. Brzy se dostali do zámku, kráva chroupala seno a pak se položila jako dřív a přežvykovala. Sotva ležela, přiběhl psíček a řekl Hlupáčkovi:

»Teď pojď za mnou, ale bát se nesmíš.«

Hlupáček vzal sekyru a šel za psíčkem dlouhou, dlouhán­skou chodbou. Na konci chodby psíček přikázal: »Usekni mi hlavu!«

Hlupáček se rozehnal sekyrou a hlava odskočila.

V tom okamžení stála před Hlupáčkem spanilá princez­na a celý zámek ožil. Hrabata, knížata, hraběnky v sametu a hedvábí, sluhové v livrejích a samá záře, jiskření a zlatá a stříbrná světla. Všechna ta urozenost spěchala k princez­ně s uctivýtni poklonami. Princezna padla Hlupáčkovi ko­lem krku a zeptala se ho, jestli nechce být jejím manželem. Hlupáček se dlouho nerozmýšlel. Kývl hlavou a svatba musila být ještě ten den.

No a jestli krávu dovedl zpátky do vsi, nevím, na to se musíte zeptat jeho táty.