Jozefka a Jozífek
Bylo nebylo, za devaterým královstvím žila vdova a ta měla syna prosťáčka, Jozífek mu říkali. A ten Jozífek jednou povídá: „Moc rád bych se oženil, maminko.“
„A kohopak si chceš vzít, Jozífku?“
„Jozefku, maminko.“
„Tak jdi a řekni si o ni“
I vypravil se Jozífek za Jozefkou k jejím rodičům a dostal od nich dárek jehlu. Nesl ji domů, a když ho omrzelo nést ji v ruce, zapíchl ji do sena na fůře, kterou potkal. Fůra dojela a Jozífek hledal a hledal jehlu ve shozeném seně. Ale nenašel ji a vrátil se k mamince s prázdnou.
„Kdepak jsi byl, Jozífku?“ zeptala se ho maminka.
„U Jozefky, maminko“
„A copak jsi jí dal?“
„Nic jsem jí nedal. Ještě jsem dostal“
„A cos dostal?“
„Jehlu jsem dostal.“
„Ukaž tu jehlu.“
„Zapíchl jsem ji do sena a teď ji zaboha nemůžu najít“
„Ale synku, nedobře jsi udělal. Do čepice sis ji měl zapíchnout“
„Podruhé to určitě udělám, maminko“
Za nějaký čas Jozífek zas povídá: „Moc rád bych se oženil, maminko.“
„A kohopak si chceš vzít, Jozífku?“
„Jozefku, maminko.“ a „Tak jdi a řekni si o ni“
I vydal se Jozífek na námluvy a zas dostal dárek — radličku. Hned si ji strčil do čepice, ale ouha, nechtěla tam držet, stahovala mu čepici hned na jednu, hned na druhou stranu a přitom pořádně otloukala hlavu. Jozífka to rozzlobilo a za chvíli s ní sekl do bláta. K mamince se zas vrátil s prázdnou.
„Kdepakjsi byl, Jozífku?“
„U Jozefky, maminko.“
„A copak jsi jí dal?“
„Nic jsem jí nedal. Ještě jsem dostal.“
„A cos dostal?“
„Radličku jsem dostal.“
„Ukaž tu radličku.“
„Zapíchl jsem ji do čepice, ale nechtěla tam držet, tak jsem ji zahodil.“
„Ale synku, nedobře jsi udělal. Na rameno jsi si ji měl položit a tak ji přinést domů“
„Příště to určitě udělám, maminko.“
Za nějaký čas Jozífek zase začal: „Moc rád bych se oženil, maminko.“
„A kohopak si chceš vzít, Jozífku?“
„Jozefku, maminko.“
„Tak jdi a řekni si o ni“
I vydal se Jozífek za Jozefkou a zas dostal dárek — pejska. Hned si ho položil na rameno a nesl domů. To se ví, pejskovi se to nezamlouvalo. Chtěl dolů, a čím víc ho Jozífek tiskl, tím víc sebou mrskal a pak začal i kousat. Jozífka to tak bolelo, že pejska shodil a zahnal pryč. Domů se vrátil s prázdnou.
„Kdepak jsi byl, Jozífku?“
„U Jozefky, maminko.“
„A copak jsi jí dal?“
„Nic jsem jí nedal. Ještě jsem dostal“
„A cos dostal?“
„Pejska jsem dostal.“
„Ukaž toho pejska.“
„Dal jsem si ho na rameno, ale začal tak hrozně kousat, že jsem ho shodil a zahnal pryč.“
„Ale synku, nedobře jsi udělal. Na provázek sis ho měl přivázat, vést ho za sebou a pobízet ho: Pojď hezky! Pojď hezky“
„Příště to určitě udělám, maminko“
Za nějaký čas Jozífek zase povídá: „Moc rád bych se oženil, maminko.“
„A kohopak si chceš vzít, Jozífku?“
„Jozefku, maminko.“
„Tak jdi a řekni si o ni“
I vypravil se Jozífek znovu za Jozefkou a také tentokrát dostal dárek — uřízli mu pořádný kus masa. Hned si ho přivázal na provázek, táhl ho za sebou a nezapomínal ho pobízet: „Pojď hezky! Pojď hezky“ "To bylo něco pro psy. Seběhli se z celé vesnice, a než Jozífek došel domů, zbyla na provázku jen holá kost.
„Kdepak jsi byl, Jozífku?“
„U Jozefky, maminko.“
„A copakjsi jí dal?“
„Nic jsem jí nedal. Ještě jsem dostal.“
„A cos dostal?“
„Uřízli mi pořádný kus masa. Tady ten.“
„Ale to je holá kost, Jozífku!“
„Přivázal jsem si maso na provázek a táhl jsem ho za sebou. Nejspíš mi ho snědli psi“
„Ale synku, nedobře jsi udělal. Na záda sis ho měl vzít, přinést ho domů a pověsit do komína!“
„Příště to určitě udělám, maminko.“
Za nějaký čas Jozífek zase povídá: „Moc rád bych se oženil, maminko.“
„A kohopak si chceš vzít, Jozífku?“
„Jozefku, maminko.“
„Tak jdi a řekni si o ni“
I vydal se Jozífek zas za Jozefkou a zas dostal od jejích rodičů dárek — telátko. Hned mu uvázal kolem krku provaz a vysadil si telátko na záda. A i když se vzpíralo, i když sebou mrskalo, i když ho kopalo, přece telátko šťastně donesl domů. Doma ho dovlekl na půdu a pověsil do komína.
„Kdepak jsi byl, Jozífku?“
„U Jozefky, maminko.“
„A copak jsi jí dal?“
„Nic jsem jí nedal. Ještě jsem dostal“
„A cos dostal?“
„Telátko jsem dostal.“
„Ukaž mi to telátko. Nevidím ho.“
„Přinesl jsem ho domů na zádech a pověsil do komína“
„Ale synku, nedobře jsi udělal. Měl jsi mu krk ovázat provazem, hezky ho dovést domů, přivázat ho ve stáji ke žlabu a hodit mu otýpku sena“
„Příště to určitě udělám, maminko.“
Za nějaký čas Jozífek zase začal: „Moc rád bych se oženil, maminko.“
„A kohopak si chceš vzít, Jozífku?“
„Jozefku, maminko.“
„Tak jdi a řekni s io ni“
I vypravil se Jozífek ještě jednou za Jozefkou k jejím rodičům — a ti mu ji dali. Hned Jozefce hodil provaz kolem krku a táhl ji za sebou domů. Doma ji zavedl do stáje, přivázal ke žlabu a hodil jí otýpku sena. Pak zavřel vrata na závoru a šel do chalupy.
„Kdepak jsi byl, Jozífku?“
„U Jozefky, maminko.“
„A copak jsi jí dal?“
„Nic jsem jí nedal. Ještě jsem dostal“
„A cos dostal?“
„Jozefku jsem dostal.“
„Kdepak ji máš, Jozífku? Nevidím ji“
„Přivázal jsem ji ve stáji ke žlabu a hodil jí otýpku sena.“
„Ale synku, nedobře jsi udělal. Honem utíkej do stáje, pěkně Jozefku pohlaď, hezky po ní hoď očima a přiveď si ji do chalupy.“ Jozífek nelenil, všem domácím zvířátkům, co jich v hospodářství měli, vydloubal oči, šel do stáje, pěkně pohladil Jozefku, hezky po ní hodil těma vydloubanýma očima a vedl si ji do chalupy. Jenže chuděrka Jozefka měla té legrace právě dost, Jozífkovi se vytrhla a utekla zpátky domů. Ale mezitím se už shromáždili svatebčané k hostině. Ti doprovodili Jozífka k nevěstě, pomohli mu ji přemluvit a Jozífek si Jozefku odvedl zpátky domů.
Když bylo po svatebním veselí, odvedli Jozífka s Jozefkou do stodoly a uložili je na hambalkách do sena. Jozefce ale nebylo takové svatební lože ani trochu po chuti. Vymyslela si, že musí nutně na chvíli dolů, a Jozífek, který jí už nevěřil, jí uvázal na palec u nohy provázek a teprve potom ji pustil. Sotva se Jozefka dostala na dvůr, stáhla si provázek z palce, uvázala ho na nohu koze a hajdy domů. Jozífek čekal, čekal, a když se Jozefka pořád nevracela, začal škubat provázkem, aby ji přivolal. Na to odpověděla koza takovým mečením, že vzbudila Jozífkovu maminku a ta se šla do stodoly podívat, co se děje.
„Kdepak máš Jozefku, synáčku?“
„Proměnila se mi v kozu, maminko“
„Jak se to mohlo stát, Jozífku?“
„Přivázal jsem si ji na provázek, teď tahám, ale nejde, jen mečí.“
Maminka vzala provázek do ruky, šla po něm, a když na konci nahmatala kozu, pochopila, jak to všechno bylo. Vzbudila svatebčany, znova se všichni vydali za nevěstou a museli ji moc prosit, než se s nimi vrátila zpátky k ženichovi. Jozífek a Jozefka se potom usmířili, a jestli už neumřeli, žijí šťastně dodnes.