Když liška slouží za pasáka

Byla jednou jedna žena a ta se vypravila najmout si pasáka. Cestou potkala medvěda.

»Kampak? Kampak?« ptal se medvěd.

»Ach, jdu si najmout pasáka,« odpověděla mu žena.

»Mne bys za pasáka nechtěla?« zeptal se medvěd.

»Proč ne, jen umíš-li pěkně svolávat?« řekla žena.

»Hú-ú-új!« zahoukal medvěd.

»Ne, tebe nemohu potřebovat,« řekla žena, když to usly­šela, a šla dál.

Když kousek ušla, potkala vlka.

»Kampak? Kampak?« ptal se vlk.

»Jdu si najmout pasáka,« odpověděla mu žena.

»Mne bys za pasáka nechtěla?« zeptal se vlk.

»Nu proč ne, jen umíš-li pěkně volat?« řekla žena.

»Huf-huf! « zaštěkal vlk.

»Ne, tebe nemohu potřebovat,« řekla žena.

Když znovu kousek ušla, potkala lišku.

»Kampak? Kampak?« ptala se liška.

»Ach, jdu si najmout pasáka,« odpověděla žena.

»Mne bys za pasáka nechtěla?« zeptala se liška.

»Proč ne, umíš-li pěkně volat - ?« řekla žena.

»Dyl-dal-holom! « zavolala nesmírně krásně liška.

»Dobrá, tebe mohu dobře potřebovat za pasáka,« prohlásila žena a udělala lišku pasákem svého dobytka.

Když liška hlídala dobytek první den, sežrala ženě všechny její kozy, druhý den ji připravila o všechny ovce a třetí den sežrala všechny krávy.

Když se večer vrátila domů, ptala se jí žena, kde má dobytek.

»Hlavu mají v potoce a tělo v hájku,« prohlásila liška. Žena právě stloukala máslo. Běžela se honem podívat, a mezitímco byla pryč, vklouzla liška do máselnice a snědla jí smetanu. Když se žena vrátila a uviděla to, tak se rozhněvala, že chytla tu trošku smetany, která zbyla, a vychrstla ji za liškou. Smetana postříkla lišce konec chvos¬tu. A od té doby mají lišky koneček ocasu bílý.