O klíči v kuželi

Byl jednou jeden bohatý selský synek a ten se vydal za nevěstou. Dověděl se o dívce, která byla hezká a milá, pilná a pořádná hospodyně a dobrá kuchařka. Šel tam, protože takovou nevěstu hledal. Lidé na statku hned poznali, proč přišel. Pozvali ho dovnitř a vybídli, aby se posadil na lavici. Hovořili s ním, jak se slušelo a patřilo, a podali mu sklenku, aby neměl do oběda dlouhou chvíli. Odcházeli podle potřeby po své práci, takže nápadník měl dost času, aby se porozhlédl po světnici. V jednom rohu světnice stál kolovrat s velkým kuželem lnu.

»Kdopak to přede na tom kolovratu?« zeptal se mladík.

»Naše dcera,« odpověděla žena, která byla ve světnici.

»To je ale pořádný kužel přediva,« namítl mladík, »jistě nejméně dva dni jí to bude trvat, než jej spřede?«

»I kdepak,« odpověděla žena, »naše dcera je tak zručná přadlena, že s tím bude za den hotova a možná, že ještě dřív.«

Mladík si pomyslil, že ještě nikdy neviděl tak zručnou přadlenu, která by spředla za den tolik lnu.

Před polednem ve světnici osaměl. Tu spatřil na okenním rámu starý klíč od špýcharu. Sebral jej, zastrčil do kužele a pěkně jej schoval do přediva. Potom se jedlo a pilo, povídalo a všichni byli v nejlepší náladě a shodě. Když se mladíkovi zdálo, že už pobyl dost dlouho, poděkoval a šel svou cestou. Domácí ho pozvali, aby zase brzy přišel, a on slíbil. Nijak se však nezavázal, ačkoli se mu domácí dcera velmi zamlouvala.

Po delším čase šel zase na návštěvu do toho dvora. Přijali ho ještě vlídněji než poprvé. Když byl hovor v piném proudu, vzpomněla si hospodyně: »Za tvé poslední návštěvy se nám ztratil klíč od špýcharu a představ si, že jsme jej od té doby nenašli, ačkoli jsme důkladně všechno prohledali.«

Mladík vstal a přistoupil ke kolovratu, který stál pořád v koutě světnice jako prve a měl stejně velký kužel přediva zrovna jako za jeho první návštěvy. Sáhl do kužele a vytáhl hledaný klíč. »To je ten klíč,« pravil. »Přadlena není zrovna moc pilná, když jí spředení jednoho kužele trvá od svatého Havla až do velikonoc.« Potom se poděkoval a rozloučil se, aniž se s domácí dcerou zasnoubil.