O koblížkovi

V jedné malé chaloupce, na kraji lesa, žil dědeček a babička. Jednou ráno dostal dědeček chuť na koblížek. A tak šel za babičkou a poprosil ji: „Babičko, prosím tě, usmaž mi dnes k snídani koblížek. Dostal jsem na něj velikou chuť.”Babička se tedy dala do přípravy koblížka. Vzala trochu mouky, trochu smetánky, vajíčko a cukr, udělala těsto a na másle koblížek usmažila. Pak ho položila na okno, aby vychladl.

Jenže koblížek byl neposeda. Chvíli kouká nalevo, chvíli napravo, támhle je louka a tam ves, tam je cesta, za ní les. A už se po té cestě kutálí pryč. Kutálí se kolem té louky, až do lesa. Hned na kraji lesa potká zajíce.

Zajíčkovi se sbíhají sliny a říká: „Koblížku, koblížku, já tě sním!” A už se olizuje. „Nejez mě, zajíčku, zazpívám ti písničku.” Zajíček nastražil uši a koblížek se dal do zpěvu:

„Já koblížek, koblížek, na sýpce metený, smetanou mísený, na másle smažený, na okénku chlazený. Dědečkovi jsem utekl, babičce jsem utekl, a tobě, zajíčku, uteču taky!”

A kutálel se rychle pryč, až se za ním prášilo. Než se zajíček vzpamatoval, byl už koblížek pryč. Kutálel se dál a potkal šedého vlka. Vlk byl stále hladový, jako každý správný vlk, a tak zastoupil koblížkovi cestu a povídá: „Koblížku, koblížku, já tě sním!” A už na něj cení zuby. „Nejez mě, vlku, zazpívám ti písničku.” Vlk tedy zavřel tlamu a koblížek se dal do zpěvu:

„Já koblížek, koblížek, na sýpce metený, smetanou mísený, na másle smažený, na okénku chlazený. Dědečkovi jsem utekl, babičce jsem utekl, zajíčkovi jsem utekl, a tobě, vlku, uteču taky!”

A už se zase kutálel dál. Najednou potkal medvěda huňáče. Medvěd rád sladké a tak se zálibně dívá na koblížka a povídá: „Koblížku, koblížku, já tě sním!” A už natahuje tlapy. „Nejez mě, medvěde, zazpívám ti písničku.” Medvěd se tedy posadil a koblížek se dal do zpěvu:

„Já koblížek, koblížek, na sýpce metený, smetanou mísený, na másle smažený, na okénku chlazený. Dědečkovi jsem utekl, babičce jsem utekl, zajíčkovi jsem utekl, vlkovi jsem utekl, a tobě, medvěde, uteču taky!”

Kutálel se dál a potkal lišku chytračku. A ta k němu hned běží: „Vítám tě, koblížku! Jak jsi hezoučký, kulaťoučký, červeňoučký!” A koblížek se začervenal ještě víc a byl rád, že ho liška pochválila, a hned spustil svoji písničku: „

Já koblížek, koblížek, na sýpce metený, smetanou mísený, na másle smažený, na okénku chlazený. Dědečkovi jsem utekl, babičce jsem utekl, zajíčkovi jsem utekl, vlkovi jsem utekl, medvědovi jsem utekl, a tobě, liško, uteču taky!”

„To je ale krásná písnička,” povídá liška a naklonila se ke koblížkovi, „ale já už jsem moc stará a nějak špatně slyším. Vyskoč, posaď se mi na čumák, ať tě lépe slyším. A zazpívej ji ještě jednou a hlasitěji.” Koblížek byl ještě radši. Líbím se jí já a líbí se jí i má písnička. Vyhoupl se lišce na čumák a zazpíval: „Já jsem koblížek, na sýpce …” A liška udělala ham a koblížek snědla.

V chaloupce si právě v tu chvíli chtěl dědeček dojít na okénko pro vychlazený koblížek. Ať kouká, jak kouká, koblížka nevidí, koblížek je pryč. A protože dědeček má koblížky tuze rád, poprosil babičku, aby mu jich pro jistotu udělala celou mísu. Co kdyby se zase nějaký skutálel z okénka pryč.