O loďaři a čertovi - starém Erikovi

Byl jednou jeden loďař a tomu přálo neuvěřitelné štěstí ve všem, nač sáhl. Nikdo neměl takové skvělé náklady jako on a nikdo nevydělal tolik peněz jako on: zrovna se mu hrnuly do kapsy! A také si nikdo netroufal vypravit se na tak odvážné plavby jako on; neboť nechť zamířil kam zamířil, všude mu vál příznivý vítr. Ba, říkalo se dokonce, že stačí, aby jen otočil kloboukem, a že se hned vítr stočí, kam si on přeje.

A tak se milý loďař plavil dlouhá léta a vozil náklady dříví nebo jezdil až do Číny, peněz při tom vydělal jako smetí. Jednou se zase tak plavil Severním mořem k domovu s rozvinutými plachtami, že letěli, jako kdyby byli loď i náklad někde ukradli. Ale ten, kdo je chtěl dostihnout, letěl přece jen ještě rychleji. Byl to černý pán s kopýtky, »starý Erik«. Jistě jste si již domyslili, že se mu náš loďař kdysi upsal. A dnes mu právě vypršela smlouva, takže milý loďař mohl čekat, že si pro něho rohatý každou chvíli přijde.

Vyšel nyní z kajuty na palubu a rozhlížel se, jak to vypadá s počasím. Potom zavolal lodního tesaře a ještě několik lidí a nařídil jim, aby sešli dolů do spodní části lodi a vysekali ve dnu lodi dvě díry. A až to udělají, aby vzali vodní pumpy z jejich stanovišť a postavili je dobře na ty díry, tak aby voda neprosakovala kolem, ale aby stoupla hodně vysoko v pumpách.

Lidé se jeho rozkazu velmi divili, protože se jim to zdálo velmi podivné, ale udělali, co jim loďař nakázal. Vysekali ve dnu dva otvory a nasadili na ně pumpy tak přesně, že mezi lodní náklad nemohla vniknout ani kapka vody. Zato uvnitř v pumpách stálo Severní moře sedm stop vysoko.

A sotva smetli štěpiny a třísky po té práci do moře, přihnal se jako vítr »starý Erik« a chytil loďaře za límec.

»Jen počkat, kmotře, není tak naspěch!« prohlásil loďař a začal se bránit a vyvracet mu lodním svorníkem drápy, kterými se čert do něho zaryl.

»Copak ses nezavázal ve smlouvě, že se budeš starat, aby loď ani trochu neprosakovala a byla úpině suchá ?« zeptal se ho loďař. »Ty jsi mi opravdu čistý ptáček! Podívej se jen na pumpy! Voda v nich stojí dobře na sedm stop vysoko. Tak jen ji, milý čerte, pěkně vypumpuj, ať je loď zase suchá! Pak si mě můžeš vzít a nechat si mě, jak dlouho budeš chtít.«

»Starý Erik« byl opravdu tak hloupý, že se nechal napálit. Dřel se a potil, až z něho stékaly celé potoky potu, že by mu byly mohly hnát dole na konci hřbetu mlýnské kolo. Ale co platno, když tak pumpoval vodu ze Severního moře do Severního moře! Pracoval, až se nakonec unavil, a když už neměl víc sil, rozletěl se domů k své prababičce, aby si u ní odpočinul. A loďaře nechal loďařem, jak dlouho se mu bude líbit. A tak jestliže milý loďař neumřel, patrně do­dneška si jezdí po moři a plaví se, kam se mu zachce, a stáčí si vítr v tu stranu, kam otočí kloboukem.